Plánek jeviště pro taneční vystoupení: jak ho vytvořit

Plánek jeviště (anglicky „stage plot“) je schéma jeviště při pohledu shora, z ptačí perspektivy. Ukazuje, kde stojí každý účinkující, kde jsou prvky scény a vybavení. Pro zvukaře a osvětlovače vyznačuje také polohu odposlechů (wedges), mikrofonů, DI boxů a elektrických přípojek. U tanečního vystoupení zůstává hlavním využitím rozmístění účinkujících, scéna a světelný plán: podrobný zvukový zápis se týká hlavně koncertů a populární hudby.

Je potřeba ho odlišit od příbuzného dokumentu: „input listu“, který přiřazuje vstupy kanálům mixážního pultu a slouží jako vodítko pro zapojení (patch). Oba dokumenty se doplňují, ale nejsou totéž: input list řídí pult, plánek jeviště fyzické uspořádání jeviště.

Divadelní praxe zná ještě dva další výkresy, které se vzájemně doplňují. Půdorys je pohled shora, který zahrnuje jeviště, zákulisí, hlediště, lávky, tahy a pohyblivé vybavení, s hranou předscény a osou jeviště. Řez je pohled z boku na hlediště, jevištní věž, podjeviště a tahy. Dohromady dávají úplný obraz prostoru.

Čtyřmi hlavními orientačními body jeviště jsou předscéna, zadní část jeviště, pravá a levá strana. Předscéna je přední část jeviště, nejblíž publiku; zadní část jeviště je jeho hloubka, nejdál od publika, ohraničená zadní stěnou, naproti předscéně. Tyto dvě osy strukturují každé čtení rozestavení.

Klasická past pro začátečníky se týká pravé a levé strany: ve francouzské konvenci se côté cour a côté jardin určují VŽDY z pohledu publika, nikdy z pohledu účinkujícího. Côté cour je pravá strana jeviště při pohledu z hlediště (tedy vlevo od účinkujícího čelem k publiku); côté jardin je levá strana při pohledu z hlediště (tedy vpravo od účinkujícího). Francouzská pomůcka: „J.-C.“ jako Jésus-Christ (Ježíš Kristus), J jako jardin vlevo a C jako cour vpravo, při pohledu z hlediště. Varianta pro účinkující: „côté cour, côté cœur“ (srdce je herci vlevo, takže i cour má po levé ruce). Tyto výrazy pocházejí z tradice: objevují se, když Comédie-Française kolem roku 1770 sídlí v sále Salle des Machines paláce Tuileries, jehož jedna strana vedla na nádvoří Louvru (cour) a druhá do Tuilerijských zahrad (jardin); předtím se říkalo „strana krále“ a „strana královny“, což se po revoluci opustilo.

Když pracuješ s anglickými podklady, pozor na posun úhlu pohledu. V angličtině se stage left a stage right určují z pohledu účinkujícího čelem k publiku (stage left = jeho levá ruka), takže pro diváka v hledišti jsou obráceně. Upstage znamená dozadu, downstage dopředu; tato terminologie pochází ze starých šikmých jevišť (raked stage) nakloněných k publiku, kde jít „upstage“ znamenalo fyzicky stoupat dozadu. Center stage je ústřední hrací prostor, nejlépe viditelný.

Plánek jeviště musí uvádět měřítko. Ve frankofonním divadelním a tanečním prostředí se nejčastěji uvádí 1:50 (1 cm na plánku = 50 cm ve skutečnosti); používá se i 1:100 (1 cm = 1 m), přičemž pracovní měřítka sahají od 1:20 do 1:125. Ve zvukové technice a populární hudbě uvádějí anglofonní zdroje spíš 1/4 palce na 1 stopu. Měřítko je tedy konvence, kterou je třeba zvolit a jasně uvést, ne jediné pravidlo.

Postup sestavení plánku: 1) shromáždi informace (velikost a tvar jeviště, pevné prvky jako dveře a sloupy); 2) urči měřítko; 3) nakresli obrys jeviště a jeho trvalé prvky, na milimetrový papír nebo v programu; 4) rozmísti každý prvek pomocí symbolů a barevného kódu; 5) přidej legendu a kontaktní řádek (jméno, telefon nebo e-mail, datum a verze). Mezi uváděnými nástroji jsou Vectorworks, SketchUp, AutoCAD a specializované online generátory. Stancz, webový nástroj na rozmístění a zobrazení formací ve 2D, ve 3D a v Pohledu diváka, může také posloužit k návrhu a sdílení rozestavení účinkujících.

Plánek v měřítku má na místě velmi konkrétní využití: přenést rozmístění reflektorů změřené na plánku, rozvrhnout boční šály, vyznačit hranice viditelnosti a linie průhledů, spočítat výšky sufit a úhly ozvučení. Papírový plánek zůstává nezbytný pro měření a vyznačování přímo na podlaze jeviště. Pro orientaci: portál je pevný prvek, který rámuje otvor mezi hledištěm a jevištěm a u jeho paty leží podlaha předscény; právě tento otvor může uzavřít železná opona. Za ním vnitřní portál (francouzsky manteau d’Arlequin), označovaný také jako pohyblivý portál, upravuje šířku a výšku otvoru podle rozměrů scény.

Postup předávání má ustálená pravidla. Hostitelské divadlo dodá řez a půdorys jeviště, které jsou součástí jeho technického rideru; soubor do nich zakreslí rozmístění své scény a světel. Spojené dokumenty se stávají „osou, nepostradatelným podkladem pro technické týmy na místě“. Plánek jeviště tedy není samostatný dokument: zapadá do výměny mezi divadlem a souborem.

Technický ředitel používá technický rider (divadla i souboru) k určení podmínek hostování a k dohledu nad stavbou a provozem. Rider divadla uvádí rozměry jeviště, typy tahů, nosnost zdvihacích zařízení, kapacitu hlediště a technické vybavení; soubor v něm uvádí své požadavky na světla, zvuk, personál a scénu (motory, kotvení atd.). Pro světla určuje světelný plán typ, polohu, směr, nastavení a barvu reflektorů a seznam cue (cue list) chronologicky vypisuje povely a efekty, které se během představení provedou.

Technický rider musí uvést minimální rozměry jeviště a požadovanou techniku (vejde se scéna? hodí se jeviště?), obsahovat popis a fotografii scénických prvků a jmenovat technické kontakty souboru s jejich údaji. Je součástí smlouvy: každé opomenutí jde finančně za producentem. Zlaté pravidlo, které zdroje uvádějí: držet se podstatného, aby byl rider srozumitelný.